-

Václav IV. Lucemburský

*1361 (Norimberk, Německo), †1419 (Praha)

Český král z rodu Lucemburků, syn Karla IV. Lucemburského a Anny Svídnické (1339–1362). Na českého krále byl korunován ve věku dvou let, od sedmi let stál v čele zemské správy; vládl od roku 1378, v letech 1376–1400 byl říšskoněmeckým králem. Doba Václavovy vlády spadala do složitého období úpadku církve a nástupu reformního hnutí. Otcovy naděje ve schopného pokračovatele svého životního díla Václav nesplnil: jeho vláda byla chaotická a nepřehledná, spíše než o státní záležitosti se staral o lov a jiné radovánky. Jeho spory s bratrem Zikmundem Lucemburským a bratrancem Joštem z moravské větve rodu vedly k dvojímu zajetí (1394 a 1402–03) a podstatnému omezení Václavových pravomocí. Václavův konflikt s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna o míru politického vlivu církve v českých zemích skončil roku 1393 smrtí generálního vikáře Jana z Pomuku (viz sv. Jan Nepomucký). Zpočátku stál na straně reformace a podporoval rektora pražské univerzity Jana Husa, v roce 1409 vydal Dekret kutnohorský, kterým podpořil český univerzitní národ; s Husem se rozešel roku 1412 po sporu o prodávání odpustků. Byl pohřeben ve Zbraslavském klášteře, tělo bylo ale husity po roce vyhozeno z hrobu a teprve v roce 1423 byly Václavovy ostatky uloženy ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz