-

Staré Město I - popis

LOKALITA 5: KARLOVA – MALÉ NÁMĚSTÍ – STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

STARÉ MĚSTO

Staré Město (dříve Staré Město pražské) je pražská městská čtvrť (rozloha 1,3 km2, součást Prahy 1) a historické město na pravém břehu Vltavy, v samotném srdci metropole. Osidlování místa začalo v 11. století, předtím zde byly zřejmě jen hřbitovy, kde své mrtvé pohřbívali obyvatelé podhradí na protějším břehu Vltavy. Zárodkem vznikajícího města se stalo živé tržiště v místě pozdější Široké ulice a Staroměstského náměstí, kudy projížděli kupci k hlavnímu vltavskému brodu (v místech dnešního Mánesova mostu) a dále k Pražskému hradu. Kolem tržiště brzy vyrostlo románské město sestávající z nejméně 70 kamenných domů, většinou samostatně stojících. Velkými událostmi bylo zprovoznění kamenného Juditina mostu (v místech dnešního Karlova mostu), který význam osady nadále zvýšil, a zejména vláda Václava I. Jednookého, který Město pražské obdařil městskými právy a před tatarskou hrozbou je v letech 1232–34 opevnil hradbami a vodním příkopem. Roku 1257 získala městská privilegia i Menší město (dnešní Malá Strana) a Město pražské se pro odlišení začalo nazývat Větší Město pražské. Obyvatelstvo bylo pravděpodobně převážně německého původu a Němci drželi v rukou i městské úřady, vliv českého živlu zesílil až po ustavení řemeslnických cechů ve 2. polovině 14. století. V roce 1338 povolil král Jan Lucemburský měšťanům zřízení radnice a o tři roky později vydal souhlas s tím, aby se město řídilo vlastním zákoníkem; tím konečně udělil měšťanům samosprávu, o níž tak dlouho usilovali.

Teprve po založení Nového Města pražského (1348), které Větší Město rychle obejmulo po celé délce hradeb, se začal používat název Staré Město pražské. Přes překotný rozvoj nového souseda si Staré Město udrželo vůdčí postavení politického a správního centra a jeho moc ještě vzrostla za husitských válek, kdy se stalo jednou z rozhodujících sil v zemi. Tuto pozici drželo až do poloviny 16. století, kdy císař Ferdinand I. Habsburský potrestal vspurné měšťany odnětím části práv; porážku městského stavu završila bitva na Bílé hoře (1620) a následná tvrdá centralizace moci. Přesto se po sloučení samostatných pražských měst v jeden celek v roce 1784 stala sídlem spojené městské správy právě Staroměstská radnice a historický znak Starého Města pražského se začal používat jako znak spojené Prahy.

Na konci 19. století se Staré Město ocitlo v největším ohrožení v celé své historii, větším, než jaké přinesly války a požáry: stará zástavba byla shledána nehygienickou a nezdravou a vznikl plán postavit místo ní nové reprezentativní a obchodní centrum metropole. Staré domy měly být strženy, od Václavského náměstí měla napříč Starým Městem přes Staroměstské náměstí běžet široká třída. Díky rostoucímu odporu kulturní veřejnosti se na počátku 20. století podařilo již započaté ničení zpomalit a poté zastavit a byl nalezen způsob, jak staré domy citlivě uzpůsobit potřebám moderní doby. Díky tomuto přístupu je dnes Staré Město, zejména jeho část kolem Královské cesty, jednou z nejhodnotnějších částí staré Prahy a velkým turistickým lákadlem.

KARLOVA ULICE

Karlova ulice spojuje Křižovnické náměstí s Malým náměstím uprostřed Starého Města. Od 12. století, kdy byl nedaleko prastarého brodu a strženého dřevěného mostu přes Vltavu vybudován kamenný most Juditin, technický zázrak doby a dopravní středobod pražského souměstí, se úzká a několikrát uskakující ulička ocitla na nejfrekventovanější cestě staré Prahy z tržiště v místě pozdějšího Staroměstského náměstí na Pražský hrad; po staletí tudy spěchali pěší a projížděly vozy se zbožím i kočáry královských průvodů. Ulice postupně nesla názvy Svatoklimentská (podle kostelíku sv. Klimenta z 13. století), později se různé její části jmenovaly Zlatnická, Nožířská či Ševcovská podle řemeslníků, kteří zde měli své dílny. Na přelomu 16. a 17. století se ustálilo pojmenování Jezuitská (podle klementinské jezuitské koleje), dnešní název dostala v roce 1848 na návrh K. Havlíčka Borovského. K nejcennějším objektům v Karlově ulici patří sakrální stavby v areálu Klementina (kostel sv. Salvátora, kostel sv. Klimenta, Vlašská kaple), z ostatních vynikají zejména domy U zlatého kříže (44/147) či U zlaté studně (3/175), které patří k nejstarším kamenným stavbám na území Starého Města (přelom 12. a 13. století).

MALÉ NÁMĚSTÍ

Název Malé náměstí odlišuje toto prostranství od sousedního velkého Staroměstského náměstí. Trojúhelníkový půdorys Malého náměstí dodnes odráží jeho románský původ, také domy mají převážně románské základy. V místě se ve středověku sdružovali francouzští kupci, kteří zde měli též své pohřebiště při kostele sv. Linharta (byl zbořen v roce 1798; při archeologickém průzkumu v roce 1993 bylo přímo pod dlažbou náměstí nalezeno několik desítek hrobů). Cesta z tržiště v místě dnešního Staroměstského náměstí se zde větvila – dnešní Kaprovou ulicí bylo možné pokračovat k hlavnímu vltavskému brodu, dnešní Jilskou k Vyšehradu. Během staletí náměstí vystřídalo několik názvů: Ovocný trh (prodávalo se tu ovoce), Věnečnický nebo Vlasařský trh (podle výrobců ženských ozdob a čelenek, kteří zde měly své dílny), V uzdářích nebo Pod uzdáři (podle výrobců koňských udidel), v 17. století se ujal název Ryneček nebo Malý ryneček a v polovině 19. století Malé náměstí. Místo proslulo lékárnami, které v průběhu času sídlily snad v každém druhém domě. Východní strana náměstí je lemována podloubím, uprostřed prostranství stojí renesanční studna se zdobnou mříží. Z domů na první pohled nejvíce zaujme novostavba domu U Rotta (3/142) s fasádou zdobenou malbami podle návrhu M. Alše.

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ

Staroměstské náměstí patří bezesporu k nejvýznamnějším místům českých zemí; je kulturním a historickým středem Starého Města i celé Prahy. Dnešní víceméně pravidelné náměstí s rozlohou 15 186 m2 bylo původně rozlehlým nepravidelným prostranstvím při živé kupecké stezce k blízkým vltavským brodům a ve výhodné poloze mezi dvěma starobylými hrady – Vyšehradem a Pražským hradem –, kde se soustřeďovali bohatí a kde byla největší poptávka po zboží. Od pradávna bylo proto jedním z nejvýznamnějších tržišť pražské aglomerace s denními, týdenními i výročními trhy. Na místě dnešního Malého náměstí se prodávalo ovoce, při ústí Dlouhé ulice ryby, kolem pozdější Staroměstské radnice se soustřeďovali pekaři a kožešníci, u dnešního chrámu sv. Mikuláše měly své krámky prodavačky drůbeže a soukeníci. Exotické zboží bylo možno koupit od cizích kupců v hrazeném (týněném) dvorci Týnu či Ungeltu, který byl pod ochranou samotného krále. Už k roku 1211 je na staroměstském tržišti doložen správce, který vybíral poplatky a dohlížel na dodržování pořádku, během 13. století také vyrostly kolem prostranství souvislé fronty domů, které víceméně určily současný tvar náměstí. Význam náměstí jako centra Starého Města pražského ještě vzrostl po zřízení Staroměstské radnice v roce 1338. Náměstí se nejprve jmenovalo Velké, už ve 13. století se o něm mluví jako o Starém, ve 14. století je doloženo jméno Staroměstský rynk či jen Rynk a uvedené názvy se používaly v podstatě po celou historii. Oficiální název Staroměstské náměstí byl přijat roku 1895. Náměstí bylo v průběhu staletí svědkem mnoha slavností, rytířských turnajů a shromáždění, ale i krvavých exekucí, z nichž nejznámější je poprava 27 vůdců stavovského povstání v roce 1621. Na náměstí stával i pranýř a od poloviny 16. století také železná klec, do které se zavírali nemravníci, někdy i nazí a pomazaní medem, aby je štípal hmyz.

V průběhu staletí obchodní ruch ze Staroměstského náměstí mizel a na přelomu 19. a 20. století zanikl i poslední tradiční trh svatomikulášský. V téže době padla téměř celá severní strana náměstí za oběť asanaci a historické domy nahradily novostavby výnosných činžovních paláců. Ke ztraceným památkám patří i velkolepá Krocínova kašna, postavená v rudolfinské době a rozebraná roku 1862, a Mariánský sloup z roku 1650, stržený se vznikem Československé republiky jako údajný symbol katolické poroby. Prostranství tak dnes zdobí především velkolepý secesní pomník Mistra Jana Husa od L. Šalouna. Pozoruhodný je též nenápadný pražský poledník, podle kterého se v Praze po staletí určovalo poledne.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz