-

Pražský hrad - popis

LOKALITA 2: HRADČANSKÉ NÁMĚSTÍ A PRAŽSKÝ HRAD

HRADČANSKÉ NÁMĚSTÍ

Hradčanské náměstí v těsné blízkosti Pražského hradu vzniklo jako tržní prostor při staré cestě od knížecího sídla do severozápadních Čech. Ve 12. a 13. století bylo prostranství zastavěno domy a četnými kovozpracujícími dílnami, kolem roku 1320 se stalo centrem nově založeného poddanského města Hradčan. Po jeho obvodu se tehdy usazovali hlavně lidé sloužící na Hradě, kteří se označovali jako Hradčané; dnešní jméno náměstí je doloženo již ve 14. století. V neblahém roce 1541 při velkém požáru Malé Strany a Hradčan lehla popelem i zástavba kolem náměstí a na spáleništích začaly postupně vyrůstat paláce šlechticů, kteří chtěli žít v nejtěsnější blízkosti panovnického sídla. Prestiž lokality ještě vzrostla poté, co si císař Rudolf II. zvolil Hrad za své stálé sídlo (1583) a co byly Hradčany povýšeny stejným panovníkem na královské město (1598). V roce 1742 za francouzské okupace Prahy postihl Hradčany znovu požár. Hluboké obranné příkopy, které oddělovaly náměstí od Hradu, byly zasypány až roku 1757 v rámci tereziánské přestavby královského sídla; od té doby je náměstí s hradem organicky spojeno a svým otevřeným prostorem mu ještě přidává na monumentalitě a okázalosti. Na jihovýchodní straně plocha náměstí přechází v rampu Pražského hradu, odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na Malou Stranu, Staré Město a Nové Město za řekou i na další části Prahy.

Dnes je Hradčanské náměstí malebným prostorem s řadou pozoruhodných renesančních a barokních domů a paláců. Parčíkem s barokním morovým sloupem Panny Marie je rozděleno na dvě části, severní a jižní. Klidnější severní polovinu lemují převážně nevelké barokní šlechtické paláce a kanovnické domy (ty jsou zdobené erbem svatovítské kapituly – zlatým pásem v černém poli) s gotickými či renesančními jádry. Jižní část náměstí vymezují honosné palácové stavby; právě tudy, kolem reprezentativních rodových sídel, vedla Královská cesta. K nejzajímavějším stavbám patří Schwarzenberský palácklášter bosých karmelitekchrámem sv. Benedikta na jižní straně, Toskánský palác na západní straně, Martinický palácArcibiskupským palácem na severní straně. Pozoruhodný je i krásně rekonstruovaný zdobný kandelábr pouličního plynového osvětlení ze 60. let 19. století. Nejmladší částí výzdoby náměstí je socha T. G. Masaryka, osazená na nároží před Salmovským palácem roku 2000. Východní stranu náměstí ohraničuje I. nádvoří Pražského hradu.

PRAŽSKÝ HRAD

Jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů světa je po více než jedno tisíciletí tradičním a jediným sídlem českých panovníků a představitelů státu i náboženským a duchovním centrem země. Jsou zde uchovávány korunovační klenoty, pozůstatky českých králů, vzácné náboženské relikvie, umělecké poklady a historické dokumenty, v architektuře světských i církevních staveb Hradu se odráží měnicí se potřeby, nároky a vkus staletí. Dnes je Pražský hrad symbolem české státnosti a sídlem hlavy státu, zhmotněným spojením současnosti s minulostí i prvořadou kulturní a historickou památkou obdivovanou návštěvníky z celého světa.

Historie Pražského areálu

Úzká ostrožna lichoběžníkového tvaru nad levým břehem Vltavy, na severu chráněná hlubokou roklí Jeleního příkopu a méně strmě klesající k jihu, byla podle archeologických nálezů osídlena už od neolitu. Slovanské hradiště zde existovalo zřejmě již v 1. polovině 9. století. V 80. letech 9. století na toto místo kníže Bořivoj I. přenesl ústřední sídlo Přemyslovců z asi deset kilometrů vzdáleného Levého Hradce; rozsáhlé hradiště s dřevěnými domy bylo chráněno hliněným valem a dřevěnou palisádou a od prostoru nynějšího Hradčanského náměstí bylo zřejmě již tehdy odděleno hlubokým příkopem. Do hradiště bylo možné vstoupit branami od západu, jihu a východu; zatímco jižní vstup ve 14. nebo 15. století zanikl, západním a východním vstupem dnes proudí davy kulturychtivých turistů.

Na pahorku zvláštního názvu Žiži (na místě dnešního III. hradního nádvoří) vyrostl někdy v letech 882–884, ještě za vlády Bořivoje I., druhý kamenný křesťanský chrám v Čechách, zasvěcený Panně Marii. V 1. polovině 10. století přibyly další sakrální stavby: kostel sv. Jiří (za Vratislava I.) a rotunda sv. Víta (za knížete Václava). Roku 973, za vlády Boleslava II. Pobožného, se Hrad stal sídlem pražského biskupa, nejvyššího představitele církve v zemi. Asi téhož roku vznikl při kostele sv. Jiří vůbec první klášter v Čechách, osídlený benediktinkami, a současně byl kostel sv. Jiří přestavěn na trojlodní baziliku, první v Čechách. Roku 1060 nahradil Spytihněv II. svatovítskou rotundu prostornější bazilikou. Zatímco církevní stavby byly z kamene, knížecí palác i obydlí služebnictva byly v této době ještě dřevěné.

V letech 1070–1135 sídlila česká knížata většinou na nedalekém Vyšehradu, po roce 1135 za panování Soběslava I. prošel Hrad rozsáhlými přestavbami a rozšířením a stal se znovu panovnickým sídlem. Dosavadní valové opevnění bylo nahrazeno zděnou hradbou s obrannými věžemi; to v podstatě znamenalo přeměnu raně středověkého hradiště ve skutečný hrad. Další vzestup Hradu následoval ve 2. polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., ve zmatcích po zavraždění posledního přemyslovského krále Václava III. ale Hrad upadal a kralevic Karel, pozdější císař Karel IV., jej při návratu z ciziny nalezl tak zpustlý, že se musel zpočátku ubytovat na Starém Městě. Přestavbu sídla zahájil roku 1344 založením katedrály sv. Víta a postupně přebudoval celý areál na velkolepou rezidenci, důstojné sídlo císaře Svaté říše římské. Stavební práce pokračovaly až do husitských válek, i když následujícím panovníkům se stal chladný hrad nepohodlným a v letech 1383–1483 sídlili v pohodlí Králova dvora na Starém Městě; do bezpečí hradních zdí se vrátil až Vladislav II. Jagellonský, který pověřil architekta B. Rieda přestavbou sídla ve stylu pozdní gotiky.

Po nástupu Habsburků na český trůn (1526) následovaly další přestavby, tentokrát v renesančním slohu; tyto úpravy vyvrcholily na přelomu 16. a 17. století za vlády císaře Rudolfa II., který si Prahu, podobně jako kdysi Karel IV., vybral za své sídelní město a z Hradu učinil středisko říše přitažlivé pro diplomaty, umělce i vzdělance celé Evropy. Po bitvě na Bílé hoře habsburští panovníci přesídlili do Vídně a na Pražském hradě pobývali jen občas. Úpravy na reprezentační sídlo zámeckého typu se Hrad dočkal v době vlády Marie Terezie (projekt N. Pacassi ve stylu rokokového klasicismu); tehdy Hrad získal víceméně takový vzhled, jaký známe dnes – chladné a důstojné panovnické sídlo shlížející z výšky na chaotický svět obyčejných lidí. Dostavba katedrály sv. Víta probíhala během 2. poloviny 19. století, po roce 1918 byl areál upravován na sídlo prezidenta republiky (J. Plečnik); tím byl stavební vývoj Pražského hradu, až na detaily, uzavřen. Pražský hrad je od roku 1962 národní kulturní památkou, od roku 1992 je zapsán na seznamu UNESCO jako součást historického jádra hlavního města České republiky.

Popis hradního areálu

K unikátům Pražského hradu patří fakt, že si po všech přestavbách za více než 1 100 let své existence v podstatě zachoval rozvržení přemyslovského hradiště z 9. a 10. století. Do areálu lze dnes vejít ze tří stran: hlavním (západním) vchodem z Hradčanského náměstí, bočním (severním) vchodem z ulice U Prašného mostu a východním vchodem ze Starých zámeckých schodů. Jdeme-li z Hradčanského náměstí, projdeme vstupní branou s rokokovou mříží a sochami Gigantů; staneme na I. nádvoří, které bylo vybudováno jako čestný dvůr v době tereziánské přestavby Hradu. Již na přelomu 1. a 2. tisíciletí tudy vedl hluboký obranný příkop opatřený padacím mostem, za Přemysla Otakara II. byly za ním vyhloubeny další dva příkopy. Ty byly zasypány již na panování Rudolfa II., první příkop ale vydržel až do tereziánské doby, kdy byl teprve hradní areál spojen s Hradčanským náměstím tak, jak to známe dnes.

Na II. nádvoří, obklopené křídly tzv. Nového paláce, vejdeme honosnou raně barokní Matyášovou branou. Před námi po pravé straně do nádvoří vystupuje kaple sv. Kříže, po levé ruce máme Severní křídlo s prostorami Španělského sálu, Rudolfovy galerieObrazárny pražského hradu, která je umístěna v bývalých císařských konírnách. Exkluzivní reprezentační prostory jsou i v ostatních křídlech Nového paláce kolem nádvoří. Jsou určeny pro přijímání oficiálních návštěv prezidenta republiky a obvykle dvakrát ročně bývají zpřístupněny veřejnosti. Střed nádvoří zdobí barokní Kohlova kašna, opodál stojí studna s barokní mříží.

Ústředním prostorem Pražského hradu je III. nádvoří, kam vstoupíme průchodem se zbytky opukového opevnění přemyslovského hradiště. Nádvoří dominuje velkolepá stavba katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava; její monumentální hlavní průčelí ohromí návštěvníka hned při vstupu na nádvoří. Kolem budovy Starého probošství projdeme na vlastní prostranství, jehož monumentální plochu oživuje bronzová gotická socha sv. Jiřížulový monolit na paměť obětí 1. světové války. Po levé straně nádvoří se u katedrály nachází nízká střecha od J. Plečnika, která kryje základy baziliky sv. Víta (založil ji Spytihněv II. roku 1060) a kaple sv. Mořice (ta byla založena roku 973 Boleslavem II. Pobožným a zbořena roku 1880 při dostavbě katedrály). Na jižní straně nádvoří stojí složitý stavební komplex Starého královského paláce, nejstarší a historicky nejcennější světská část Hradu.

Mezi katedrálou a Starým královským palácem projdeme na Jiřské náměstí. Proti závěru Svatovítské katedrály stojí bazilika sv. Jiří, druhý nejstarší pražský kostel. K bazilice přiléhá klášter sv. Jiří, vůbec nejstarší klášter v Čechách. Naproti průčelí baziliky upoutá okrouhlá sloupová síň před hlavním vchodem Ústavu šlechtičen. V prohlídce areálu pokračujeme několik desítek metrů Jiřskou ulicí a poté vlevo do malebné Zlaté uličky u Daliborky s maličkými domky nalepenými na hradní hradbu. Za spodním koncem uličky se nachází známou pověstí opředená věž Daliborka. Vrátíme se na horní konec Zlaté uličky, kde je vchod do další hradní bašty, Nové Bílé věže. Poté se projdeme zpět do Jiřské ulice a sestoupíme podél Lobkowiczkého paláce a budovy Nejvyššího purkrabství k nejvýchodnějšímu bodu hradního areálu, kde je brána ke Starým zámeckým schodům. Nad branou se tyčí románská Černá věž. Z vyvýšené ohrazené plošinky při vrcholu Starých zámeckých schodů je krásný rozhled na mosty nad Vltavou a okolní pražské čtvrti.

Odtud půjdeme zpět Jiřskou ulicí na Jiřské náměstí a vpravo kolem závěru Svatovítské katedrály vstoupíme do Vikářské ulice. Z ní lze vstoupit na severní parkán, kde je vstup do Prašné věže neboli Mihulky. Vikářskou ulicí dojdeme znovu před průčelí Svatovítské katedrály a odtud přes II. a I. nádvoří vyjdeme z hradního areálu ven. Odpočinout si můžeme na rampě Pražského hradu s jedinečným výhledem na střechy a věže Malé Strany, Karlův mostStaré Město a další pravobřežní pražské čtvrti. Máme-li dostatek času, můžeme si prohlédnout i rozlehlé zahrady Pražského hradu.

Další naše trasa povede z kopce po hradní rampě (ulice Ke Hradu) k hornímu konci Nerudovy ulice. Ještě než se ale dáme směrem k Malostranskému náměstí, můžeme si prohlédnout ulici Úvoz, která je pokračováním Nerudovy ulice směrem k PohořelciStrahovskému klášteru.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz