-
Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta Loreta 

Loreta - Loretánské náměstí, Hradčany

Loreta

Loretánské náměstí, Hradčany

Podle křesťanských legend byla nazaretská Svatý chýše (Santa Casa) příbytkem Panny Marie, v níž jí archanděl Gabriel zvěstoval, že počne z Ducha svatého. Domek byl poté anděly přenesen do Loreta u Ancony v Itálii a stal se věhlasným cílem poutníků. Pověst o přemístění stavby má podivuhodně reálný základ: zdi původní nazaretské Svaté chýše byly roku 1291 rozebrány poutníky a přepraveny lodí do Dalmácie a odtud roku 1294 do Loreta. Za celou akcí, která měla svaté místo zachránit před nevěřícími, kteří obsadili Svatou zemi, stála italská rodina Angeli… S rostoucím věhlasem poutního místa začaly vznikat ve 2. polovině 16. století v Zaalpí vznikat odvozené stavby, pro které se renesanční podoba loretské Santa Casy stala závaznou.

Pražská Loreta, jedno z nejproslulejších poutních míst barokních Čech, vznikala po dobu delší než jednoho století. Nejstarší částí areálu je nevelká Svatá chýše (vlastní Loreta), vystavěná v letech 1626–31 G. B. Orsim na náklad Benigny Kateřiny z Lobkowicz. Exteriér stavby byl původně zdoben freskami, reliéfní štukové obložení doplnil v 60. a 70. letech 17. století G. B. Cometa; scény znázorňují výjevy ze života Panny Marie s důrazem na Kristovo dětství. V interiéru je umístěna milostná socha Panny Marie Loretánské ve stříbrném rámu. Většina vybavení (relikviáře, obelisky, svícny, lampy, liturgické náčiní) pochází ze 17. století. Uvnitř chýše je zabudován trám a několik cihel pocházejících z původní italské Lorety. Fragmenty fresek na stěnách jsou umělé (F. Kunz, 1795). Stěna chýše je na jednom místě záměrně otlučena – napodobuje se tím poškození původní kaple, do které podle legendy uhodil blesk, aby ztrestal bezbožníky. Pod chýší je hrobka zakladatelů a mecenášů pražské Lorety Lobkowiczů.

tyři desetiletí po dostavbě byla Svatá chýše obemknuta ambity, po roce 1740 K. I. Dientzenhoferem zvýšenými o patro. V arkádovém dvoře se nachází šestice kaplí (nejcennější je ta uprostřed severní strany, v níž je oltářní obraz od P. J. Brandla) a dvojice kašen se sousošími Nanebevzetí Panny Marie a Zmrtvýchvstání Krista. Proslulá je socha sv. Starosty v jihozápadní kapli; té prý zázračně narostly vousy, když se měla provdat za pohana. Klenby v přízemí ambitů a rohových kaplí zdobí fresky od F. A. Schefflera.

Mezitím, v letech 1722–37, se součástí areálu stal chrám Narození Páně, vybudovaný rozšířením starší kaple sv. Anny. Na stavbě se spolupodíleli K. DientzenhoferK. I. Dientzenhofer a dokončil ji J. Aichbauer. K nejcennějším částem výzdoby interiéru patří freska V. V. Reinera nad chórem, rokokové malby od A. Kerna na bočních oltářích a plastiky andílků od R. Prachnera tamtéž.

Ve věži chrámu je instalována proslulá loretánská zvonkohra, dílo pražského hodináře P. Naumanna z roku 1694; všech 27 zvonků se škálou o rozsahu 2,5 oktávy a celkovou hmotností 14 metrických centů odlil amsterodamský městský zvonař C. Fremy v letech 1683–91. Zvonkohru daroval Loretě bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Ladění zvonků je intonačně poměrně čisté a zvonkohra je tak svérázným hudebním nástrojem. V běžném provozu jsou dnes zvonky ovládány mechanickým zařízením, lze je ale rozezvučet i pomocí klávesnice o 2 a 1/2 oktávách, na níž se hraje hlavně o církevních slavnostech; na zvonkohru hráli i F. Škroup, F. List a F. Zappa. Třetí možností je vyťukávat melodii pomocí kladívek, která jsou upevněna přímo u zvonků. Podobné zvonkohry, na svou dobu velmi technicky vyspělé stroje, se zachovaly na nemnoha místech Evropy, např. v Amsterodamu, Delftu, Bruggách a v Berlíně. Pražská loretánská zvonkohra hraje každou denní hodinu českou mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

V 50. a 60. letech 20. století v areálu Lorety přibyla ještě nová klenotnice, zakomponovaná do patra ambitu a přístupná mramorovým schodištěm. V ní je vystavena část loretánského pokladu, souboru barokního liturgického nářadí vynikající řemeslné úrovně a nedozírné historické a kulturní ceny; vedle pokladu při katedrále sv. Víta patří k nejhodnotnějším u nás. Nejznámějším a zároveň nejcennějším předmětem je proslulá Diamantová monstrance zvaná Pražské slunce, zhotovená v letech 1696–99 vídeňskými dvorními zlatníky podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Stříbrná silně zlacená monstrance vysoká 89 cm je zdobena celkem 6222 diamanty. Liturgické užití tohoto skvostu je dnes už jen velmi výjimečné.

O Loretu i o poutníky od jejího založení pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů, jejichž klášterkostelem Panny Marie Andělské stojí v sousedství a je s Loretou spojen krytým visutým mostem.

Seřadit podle: polohy názvu

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz