-

Malá Strana - popis

LOKALITA 3: NERUDOVA – MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ – MOSTECKÁ

MALÁ STRANA

Malá Strana je pražská městská čtvrť (rozloha 1,4 km2, součást Prahy 1 a z malé části Prahy 5) a historické město na levém břehu Vltavy v podhradí Pražského hradu. Ze všech částí Prahy se Malá Strana za uplynulá staletí změnila nejméně, od konce 18. století zde přibylo jen několik budov.

Osídlení pod hradčanským pahorkem existovalo již v předhistorické době, v 9. století vznikla v prostoru dnešní Sněmovní ulice při cestě na hrad kupecká osada. Rozvržení ulic Malé Strany je v základu pozůstatkem komunikační sítě, která se v podhradí vyvinula do konce 13. století, a polohy vsí a dvorů, které do dnešní Malé Strany postupně vrostly (mj. Obora, Trávníček, Nebovidy, Újezd, Rybáře). Do vývoje oblasti podstatně zasáhl král Václav I. Jednooký, který v roce 1253 nechal opevnit předmostí Juditina mostu, a zejména jeho syn Přemysl Otakar II., který prostor mezi hradem a mostem obemkl hradbami se šesti branami, vyhnal jeho obyvatele a dosadil nové kolonisty, převážně německé řemeslníky a kupce. Současně byla vyměřena nová uliční síť s centrálním tržištěm (dnešním Malostranským náměstím) a na něm založen farní kostel sv. Mikuláše, vysvěcený roku 1283. V roce 1257 pak král povýšil osadu na město, nazývané nejprve Nové město pod hradem pražským, později Menší Město pražské a zhruba od 17. století Malá Strana.

Rychlý rozkvět zaznamenalo město v době vlády Karla IV. Ten dal spolu s opevněním právě založeného Nového Města pražského stavět nové, širší malostranské opevnění, kterým plochu Malé Strany několikanásobně rozšířil v podstatě do dnešní podoby. Po tomto období rozkvětu městu přinesly zhoubu husitské války; hned na jejich počátku v letech 1419–20 bylo husity vypáleno a obyvateli na desetiletí zcela opuštěno. Pomalu ožívající město srazila na kolena další pohroma, která přišla roku 1541 v podobě všeničícího požáru. A přeci Menší Město vyrostlo znovu, hlavně v době vlády Rudolfa II., který z Pražského hradu učinil své sídlo a středobod císařství; kromě domů a paláců obchodníků, finančníků a šlechticů se tehdy v podhradí usazovali hlavně italští umělci a Menší Město se stalo tradičním uměleckým centrem Prahy.

Ani další doba nebyla k Malé Straně nijak milosrdná: byla vydrancována a zpustošena při vpádu Pasovských roku 1611 i na konci třicetileté války v roce 1648, kdy Prahu oblehlo švédské vojsko. Až během 17. a 18. století, v době tuhé rekatolizace českých zemí a posilování panovnické moci, město rozkvetlo do dnešní krásy: na spáleništích a zbořeništích i na místě záměrně stržených domů vyrůstaly velkorysé barokní paláce a kostely, které daly Malé Strany dnešní podobu. Město se měnilo i jinak: mnohá z honosných sídel aristokratů ožívala jen v dobách přítomnosti panovníka na Hradě a z ulic a náměstí se vytrácel běžný život; vznikla tichá, zadumaná čtvrť zahleděná do sebe a do své minulosti. V roce 1784 byla Malá Strana začleněna do Královského hlavního města Prahy a tím ztratila statut samostatného města.

Novodobé stavební aktivita se na Malé Straně, na rozdíl od pravobřežních pražských čtvrtí, téměř neprojevila, i proto, že malostranští tradičně patřili k méně zámožným obyvatelům Prahy. Čtvrť si tak dodnes alespoň z části zachovala jakými maloměstský, důvěrný ráz – jako by byla skutečným předpokojem královského hradu, který jí z výšky vládne.

NERUDOVA ULICE

Nerudova ulice, jedna z nejpůvabnějších a nejobdivovanějších v Praze, stoupá ze severozápadního rohu Malostranského náměstí na Hradčany k odbočce k Pražskému hradu, kde přechází u ulici Úvoz a v Radniční schody. Po staletí byla hlavní dopravní tepnou Malé Strany. Ulice probíhá v ose prastaré cesty, která spojovala knížecí sídlo s vltavskými brody, později s Juditiným a poté s Kamenným mostem. Na stráních s vinicemi a zahradami kolem cesty vznikala a proměňovala se podhradní zástavba, ničená vojsky obléhajícími hrad i živelnými pohromami a opět obnovovaná. Původní ulice byla mnohem užší, jak o tom svědčí gotické sklepy domů, které zasahují daleko pod dnešní vozovku. V prudce stoupajícím svahu bývaly položeny krokve, trámy, o které se mohly opřít koňské potahy. Až do roku 1711 stávala uprostřed ulice stará Strahovská (též Černá či Hansturkovská) brána s cimbuřím a padacím mostem, jedna ze šesti malostranských bran z doby Přemysla Otakara II., zbořená při stavbě kostela sv. Kajetána. Část ulice nad branou se nazývala Na Dláždění, spodní část Strahovská a později Ostruhová (podle výrobců ostruh, kteří zde pracovali); dnešní název ulice získala roku 1895 po smrti spisovatele Jana Nerudy, který zde po část života bydlel. Od roku 1973 je Nerudova ulice vyhrazena pouze pěším.

Nerudova ulice je přehlídkou reprezentativních vrcholně barokních fasád, které mnohde překrývají původní renesanční průčelí i gotické prvky staveb. Domy mají nestejné stupňovité základy a hluboké dvory ve stráních. Převažují měšťanské domy, šlechtických paláců je v ulici jen několik, kostel jediný. Zachovaly se četné historické portály domů, starobylé zdobené dveře a zámky i soubor historických domovních znamení.

MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ

Hlavní malostranské náměstí vzniklo jako tržiště na křižovatce cest mezi Pražským hradem a tehdy jediným pražským mostem přes Vltavu. Osada byla povýšena na město v roce 1257 Přemyslem Otakarem II., současně bylo vyměřeno i obdélníkové náměstí v dnešních hranicích. Vjezd na náměstí chránily čtyři brány (Újezdská v dnešní Karmelitské ulici, Strahovská v Nerudově, Písecká ve Valdštejnské a Mostecká v Mostecké). Patrně už od počátku bylo náměstí rozděleno na horní a dolní část: uprostřed stála rotunda sv. Václava se hřbitovem, u níž časem vyrostla radnice, fara i škola. Před rokem 1283 vznikl jižně od rotundy gotický farní kostel sv. Mikuláše, na jehož místě byl v 17. století vystavěn impozantní barokní chrám sv. Mikulášejezuitským profesním domem. Tím vznikla v podstatě dvě náměstí – horní a dolní – oddělená monumentálním centrálním blokem. Již v polovině 14. století bylo prostranství alespoň z části dlážděné.

Do zástavby výrazně zasáhl ničivý požár Malé Strany a Pražského hradu v roce 1541, po kterém musela být většina budov postavena znovu, tentokrát v renesančním slohu; domy potom vesměs prodělaly barokní a klasicistní úpravy. Na dolním náměstí se nacházely tři řady masných krámů (do roku 1784), dvě kašny (dřevěná a kamenná), v 16. století šibenice, do roku 1782 zde stál pranýř. Na horním rynku byly krámy zlatníků, ostružníků (výrobců jezdeckých ostruh), švadlen a dalších řemeslníků. Zatímco dolní náměstí si udrželo měšťanský charakter zástavby s podloubími, horní část, klidnější a ležící blíže Hradu, se po bitvě na Bílé hoře proměnila ve významné sídlo aristokracie. Během staletí se náměstí jmenovalo Rynk, Malostranský rynk a Štěpánské náměstí (podle arcivévody Štěpána, v letech 1844–47 českého místodržícího), horní části se říkalo i Vlašský plac (podle italských obchodníků, řemeslníků a stavitelů, kteří zde žili). Dnešní název je z roku 1869.

Náměstí je přehlídkou chrámové, městské i palácové architektury, většinou barokní; vedle chrámu sv. Mikuláše a jezuitského profesního domu si pozornost zaslouží šlechtické paláce, řada měšťanských domů či budova Malostranské radnice. Významnou památkou je i morový sloup Nejsvětější Trojice s kašnou na horním náměstí. Od roku 1859 stál na dolním náměstí pomník rakouského polního maršála J. J. V. Radeckého z Radče, dílo J. MaxeE. Maxe podle návrhu ředitele pražské Akademie výtvarných umění Ch. Rubena, zrušený ještě v roce 1918, ihned po vzniku samostatného Československa (dnes je uložen v Lapidáriu Národního muzea). V roce 1928 byl blízko jeho místa odhalen pomník francouzského bohemisty E. Denise od K. Dvořáka; roku 1940 byl německými okupanty odvezen a roztaven pro válečné účely. – Dolní část náměstí dnes trpí, podobně jako mnoho jiných pamětihodných míst metropole, nadměrnou silniční a tramvajovou dopravou.

MOSTECKÁ ULICE

Mostecká ulice, dříve zvaná K Mostu nebo U Mostu, byla díky své poloze po staletí hlavní dopravní tepnou Malé Strany: vždyť spojovala Malostranské náměstí, hlavní prostranství a tržiště města, s Juditiným a poté Karlovým mostem, až do roku 1841 jediným pražským přemostěním Vltavy. Uliční čára pochází ze středověku, kdy byla zástavba ponejvíce ještě dřevěná; k výjimkám patřily honosnější stavby Biskupského dvora či komendy johanitů s kostelem Panny Marie pod řetězem na konci mostu. Celá oblast mezi Újezdem a náměstím podlehla roku 1503 požáru, po němž se ale rychle vzpamatovala a v době vlády Rudolfa II., která byla i pro Menší Město dobou rozkvětu, získala ulice městský charakter. Třípodlažní domy s plochými průčelími, pozdně barokními štíty s vikýři, s okny v líci a s plochou štukovou výzdobou, které v ulici převažují, jsou pro starou malostranskou zástavbu charakteristické. Ulice plná hospod a krčem byla po staletí nechvalně proslulá rvačkami, loupežemi a vraždami, ještě začátkem 19. století zde visela výstražná cedule s namalovanou useknutou rukou, aby bylo varování dobře srozumitelné i negramotným. Název Mostecká ulice oficiálně platí od roku 1911.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz