-

Hradčany - popis

LOKALITA 1: STRAHOVSKÉ NÁDVOŘÍ – POHOŘELEC – LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ – LORETÁNSKÁ – ÚVOZ

HRADČANY

Hradčany jsou pražská městská čtvrť (rozloha 1,5 km2, součást Prahy 1 a Prahy 6) a historické město na levém břehu Vltavy v těsném sousedství Pražského hradu. Až do počátku 14. století sahal k západnímu okraji Hradu les, kterým vedla kolem Břevnovského a později i Strahovského kláštera cesta do severozápadních Čech. Na prostranství před hradem při této cestě, v místě dnešního Hradčanského náměstí a jeho nejbližšího okolí, založil nejvyšší purkrabí Hynek Berka z Dubé kolem roku 1320 poddanské městečko, za vlády Karla IV. (roku 1375) rozšířené západním směrem (o Pohořelec, Loretánské náměstí a Nový Svět) a opevněné. Podobně jako blízká Malá Strana byly i Hradčany vypáleny za husitských válek v roce 1420 a v roce 1541 vyhořely téměř celé znovu. Po druhém požáru vykoupila pozemky kolem výhodně položeného Hradčanského náměstí šlechta a církev a začaly zde vyrůstat renesanční paláce a kanovnické domy. Přitažlivost lokality ještě vzrostla poté, co roku 1598 povýšil Rudolf II. poddanské město na královské; v pobělohorské době byl potom přerod Hradčan v rezidenční šlechtické sídlo dokonán. V letech 1653–1720 byly v rámci výstavby barokního opevnění Prahy Hradčany obehnány cihlovými hradbami s bastiony. Až do tereziánské doby bylo město od Hradu odděleno hlubokým uměle vytvořeným příkopem s padacím mostem, který probíhal v místech dnešního I. hradního nádvoří, další dva příkopy procházely přes dnešní II. nádvoří. Jedním ze čtyř pražských měst zůstaly Hradčany až do roku 1784, kdy byly v rámci josefínských reforem včleněny do Královského hlavního města Prahy

Novodobé zásahy do zástavby nebyly nijak rozsáhlé a Hradčany tak jsou jedinečně zachovaným urbanistickým souborem renesančního a zejména barokního aristokratického města. Z původního gotického opevnění města se zachovaly jen zbytky, zejména úsek podél ulice Nový Svět, brána na Radnických schodech a úsek podél Strahovské cesty na Petřín. Z druhé strany téže cesty se vine dobře zachované barokní opevnění s bastiony, zachovala se i barokní Písecká brána v ulici K Brusce.

STRAHOVSKÉ NÁDVOŘÍ

Na zalesněném návrší zvaném Strahov se původně nacházelo pohřebiště služebnictva Pražského hradu či obyvatel nějaké blízké osady; název pochází od strážních hlídek, které tu střežily cestu ke knížecímu sídlu. Na počátku 40. let 12. století toto místo vybrali biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. pro založení kláštera, do kterého pozvali příslušníky nového řádu premonstrátů z Porýní. Areál Strahovského kláštera byl několikrát poškozen ohněm a válečnými událostmi, proto byl opakovaně – goticky, renesančně i barokně – přestavován, stavební vývoj dovršilo zbudování klasicistní budovy knihovny v roce 1783. Unikátní Strahovská knihovna chová více než 130 000 svazků včetně rukopisů a prvotisků, proslulá je i Strahovská obrazárna s cenným souborem evropského výtvarného umění. Nádvoří dominuje opatský trojlodní chrám Nanebevzetí Panny Marie, barokní stavba s románský jádrem, v roce 1992 povýšená titulem Basilica minor mezi nejvýznamnější katolické chrámy. Pod nádvořím se na svahu směrem k Vltavě rozkládá Strahovská zahrada s krásnými pohledy na Prahu. Strahovský klášter se svými věžemi patří k výrazným dominantám Prahy, zvláště při pohledu z Karlova mostu a ze staroměstského břehu Vltavy.

POHOŘELEC

Název tohoto prostranství při prastaré křižovatce stezek k Pražskému hradu a k vltavským brodům, doložený už ve 14. století, poukazuje na četné požáry, kterými bylo místo postihováno. Kronikář Kosmas zmiňuje v roce 1091 tržní pohořeleckou osadu; ta lehla popelem na konci 11. století a je možné, že tato událost vedla k přeložení hlavního pražského tržiště na druhý břeh Vltavy, do prostoru dnešního Staroměstského náměstí. Součástí poddanského města Hradčan se Pohořelec stal až v době vlády Karla IV., který Hradčany roku 1375 rozšířil západním směrem a obehnal je hradbami; do té doby pohořelecká osada patřila Strahovskému klášteru. O tři desetiletí později již byl Pohořelec zcela zastavěn, v roce 1420 byla ale čtvrť vypálena husity, podobně jako velká část Hradčan a sousední Malé Strany. Po této události zůstalo místo více než 60 let pusté, znovu povstalou čtvrť zničil další velký požár Malé Strany a Hradčan v roce 1541. Neblahý byl i rok 1742, kdy do města vpadla francouzská vojska; větší část Hradčan tehdy znovu lehla popelem. Na rozdíl od blízkého Hradčanského náměstí, které se v barokní době proměnilo v reprezentativní šlechtické sídlo, si Pohořelec uchoval měšťanský charakter a i dnes působí díky starobylým štítům, mansardám, komínům a prejzovým střechám i domovním znamením poklidným a snad až důvěrným dojmem.

Střed náměstí zdobí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého. Domy na náměstí jsou původně vesměs renesanční, po požáru v roce 1741 přestavěné barokně. K zajímavým stavbám Pohořelce patří především nárožní Kučerův palác s půvabnou rokokovou fasádou. Domem U zlatého stromu (8/147) prochází úzké schodiště na Strahovské nádvoří. Na nenápadném zatravněném místě před nedalekým Keplerovým gymnáziem (v Keplerově ulici) se psaly rané dějiny moderní vědy: stával zde letohrádek Jakuba Kurze ze Senftenavy, v němž v letech 1599–1601 žil a pracoval císařský dvorní astronom Dán Tycho Brahe; jeho pobyt a spolupráci s německým matematikem J. Keplerem připomíná sousoší obou velikánů od J. Vajce z roku 1984.

LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ

Prostranství dnešního Loretánského náměstí se původně nacházelo za branami poddanského města Hradčan při cestě ke Strahovskému klášteru a dále k západu. V 10. až 12. století tu podle archeologických nálezů bylo pohřebiště, ve 14. století tržiště. Za panování Karla IV. bylo území, spolu s Pohořelcem a oblastí Nového světa, připojeno k Hradčanům a obehnáno hradbami. Po ničivém požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541 na místě dnešního náměstí vyrostly dvě severojižní ulice domků, náměstí v dnešním obrysu vzniklo až v pobělohorské době, kdy mnoho zdejších obyvatel prchlo do ciziny a domky ustoupily reprezentativním šlechtickým a církevním stavbám. Do roku 1791 stával na prostranství kostelík sv. Matouše, jehož počátky sahají do raného středověku; jeho obrys je vyznačen v dlažbě terasy Černínského paláce. Dnešní název náměstí se používá od 18. století a je odvozen od Loretánské kaple (Svaté chýše), která byla vystavěna ve 20. letech 17. století a stala se základem dnešního poutního areálu Lorety. K dalším významným stavbám obklopujícím náměstí patří kapucínský klášterkostelem Panny Marie Andělské. Náměstí patří k nejhezčím v Praze.

LORETÁNSKÁ

Loretánská ulice spojuje Loretánské náměstí s Radnickými schody a Hradčanským náměstím. Východní část ulice po Strahovskou bránu (z druhého opevnění), která stávala před domem 13/179, byla od roku 1320 součástí poddanského města Hradčan, západní část ležela už za městskými hradbami; k Hradčanům ji připojil až Karel IV. v roce 1375. Po povýšení Hradčan na královské město v roce 1598 byla vybudována Hradčanská radnice, která správním účelům sloužila až do spojení pražských měst v roce 1784; jako jedna z mála hradčanských staveb nepadla za obět ohni při vpádu francouzského vojska v roce 1742 a je tak v této části města jedním z mála dochovaných domů, které byly svědky slavných královských a císařských průvodů. Ulice se původně jmenovala Radodomská (zřejmě právě podle radničního domu), poté Radnická, dnešní název se používá od 18. století. Mezi domy Na Koženém vrchu (15/179b) a U kanónu (17/103) lze projít po schodech do ulice Úvoz.

ÚVOZ

Ulice Úvoz je pokračováním Nerudovy ulice směrem k Pohořelci. Od nepaměti tudy vedla důležitá stezka od vltavských brodů do severozápadních Čech, kterou ulice svým průběhem dodnes kopíruje. Cesta hluboko zaříznutá do prudkého svahu a stoupající do prudkého svahu se jmenovala Strahovská a od 14. století Hluboká, úřední název Úvoz platí od roku 1870. Právě tudy, dnešní Nerudovou ulicí a Úvozem na Pohořelec, projížděly vozy jedoucí k Pražskému hradu a ubíraly se tudy i korunovační průvody českých králů; před vraty Strahovského kláštera, prudce otáčely vpravo a přes Loretánské a Hradčanské náměstí směřovaly na most přes příkop, kterým byl vstup do Hradu chráněn až do poloviny 18. století. Nepříznivý terén v prudkém svahu dlouho nepřál pravidelnější zástavbě a cesta byla lemována hlavně zahradami a vinicemi. Dnes na severní straně lemují Úvoz měšťanské domy a zadní trakty paláců Loretánského náměstí a Loretánské ulice, jižní strana je z větší části nezastavěná a je odtud krásný výhled do Strahovské zahrady, na svah Petřína a do vltavské kotliny.

 

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz